První písemná zmínka pochází z roku 1289 z predikátu zakladatele hradu Jindřicha. Pánům z Brandýsa hrad patřil nejméně do roku 1323, v roce 1360 však už panství vlastnili páni z Boskovic a v letech 1429 - 1431 Smil Holický ze Šternberka. V pol. 15. stol. získali Brandýs Kostkové z Postupic a v roce 1506 jej prodali Pernštejnům. V roce 1544 koupili panství zpět Kostkové. V letech 1559 – 1636 bylo panství v držení Žerotínů, poté Marie Zárubové z Hustířan a od roku 1652 Trautmannsdorfů, kteří v roce 1781 vybudovali dnešní zámek. V roce 1806 koupil Brandýs Arnošt Mořic z Lynar, v roce 1817 Karel Blažek. Dalšími majiteli zámku byli od roku 1869 Parishové a od roku 1914 rodina Fischerů.
První písemná zmínka pochází z roku 1278. V roce 1304 postoupil Václav II. město Zbraslavskému klášteru, v roce 1358 jej získalo litomyšlské biskupství, založené v roce 1344. V roce 1432 získali panství Kostkové z Postupic. V roce 1505 zemřel Jan Kostka z Postupic bez mužských dědiců a jeho dcery se vdaly za syny Viléma z Pernštejna. V roce 1544 Třebovou koupili Bohdanečtí z Hodkova, v roce 1564 pak opět Pernštejnové. V roce 1588 se majitelem stal Adam Felix Hrzán z Harasova a v roce je 1622 panství od Hrzánů koupili Lichtenštejnové.
Heřmanův Městec
První zmínka o původně hrnčířské osadě pochází z roku 1349, kdy patřila pod rychmburské panství. To vlastnili od roku 1297 Vartemberkové. V roce 1361 se majiteli stali páni z Pardubic, v roce 1439 panství získal jako odúmrť král. Dalšími majiteli byli např. Pardusové nebo páni z Valdštejna. V roce 1555 získal hrad Rychmburk do zástavy Zdeněk Berka z Dubé a Lipého, v roce 1558 pak koupil celé panství včetně Hlinska. V roce 1714 se majiteli stali Kinští. V roce 1834 získalo Hlinsko statut města.
První písemná zmínka pochází z roku 1336, kdy byly Holice zeměpanským majetkem v držení Jana Lucemburského. Od poloviny 14. století patřila ves Šternberkům. V roce 1481 se stal majilem Neptalim z Frymburka a v roce 1493, kdy se osada stala městečkem, Hynek Bradlecký z Mečkova. Od roku 1507 patřily Holice Pernštejnům, v roce 1560 pak koupil panství císař Ferdinand I. V roce 1956 byla na místní faře založena pamětní síň cestovatele a etnografa, holického rodáka Dr. Emila Holuba (1847 - 1902). V roce 1966 byl otevřen jeho památník, v roce 2012 přejmenovaný na Africké muzeum Dr. Emila Holuba.
První písemná zmínka pochází z roku 1227. Královské zboží získal poč. 14. stol. Mikuláš z Potštejna, v roce 1338 trhovou osadu dobyl Karel IV. Od pol. 14. stol. byla Choceň rozdělena mezi panství litické a žampašské. V 16. stol. panství opět spojili Pernštejnové, když obě poloviny koupili od pánů z Poděbrad a Žampachů z Potštejna. Od roku 1559 byl majitelem Zikmund ze Šelmberka a od roku 1587 Zejdlicové ze Šenfeldu. Jako pobělohorskou konfiskaci získal panství Albrecht z Valdštejna, poté Vincenc Mušinger z Grimperdorfu a Zikmund Kurz ze Senftenau. Od roku 1686 zde vládli Trauttmannsdorfové a od roku 1709 patřilo panství Kinským.
První písemná zmínka o Chrudimi je z roku 993, ovšem tento pramen je falzum. Spolehlivým datem je až rok 1055, kdy v hradišti zemřel český kníže Břetislav I. Koncem 12. stol. hradiště patřilo Děpolticům. Samotné město bylo založeno Přemyslem Otakarem II. před rokem 1276 a od roku 1307 byla Chrudim věnným městem českých královen. V roce 1421 bylo město dobyto spojenými vojsky Jana Žižky a pražanů. Za vzpouru proti panovníkovi byl Chrudimi v letech 1547 a 1622 dvakrát zkonfiskován majetek.
První písemná zmínka pochází z roku 1304. Václav II. daroval Jablonné Záviši z Falkenštejna, dále je vlastnil Zbraslavský klášter a od roku 1358 litomyšlské biskupství, založené v roce 1344. V roce 1453 získali jablonské panství Kostkové z Postupic a připojili je k panství lanšperskému. V roce 1507 přešlo sňatkem na Pernštejny. V letech 1544 – 1563 byli majiteli Bohdanečtí z Hodkova, poté opět Pernštejnové. V roce 1588 se majitelem stal Adam Felix Hrzán z Harasova a v roce 1622 panství od Hrzánů koupili Lichtenštejnové.
První písemná zmínka pochází z roku 1249. Královské město bylo často zastavováno - např. pánům z Lipnice, z Lipé, z Kunštátu či ze Zvole. V roce 1499 je pak získali do dědičného držení Haugvicové z Biskupic. V roce 1539 město koupil Erazim z Bobolusk, v roce 1540 Petr Šedík z Kunčiny a o rok později je zdědili Lhotští z Ptení. V roce 1550 zboží koupil Václav Chroustecký z Malovar a v roce 1557 Podstatští z Prusinovic. V letech 1580 - 1722 byli majiteli Žalkovští z Žalkovic, poté Salm - Neuburkové a od roku 1784 Herberštejnové.
První písemná zmínka pochází z roku 1350, kdy ves patřila vladykům z Kladrub. Koncem 15. stol. koupil dvůr v Kladrubech od Jana Zdechovského ze Sekeřic Vilém z Pernštejna, v roce 1560 pak Jaroslav z Pernštejna prodal celé pardubické panství královské komoře. Císař Maxmilián II. zde nechal postavit zámek, který byl v roce 1722 barokně přestavěn. Již od roku 1552 se zde chovali koně, v roce 1579 udělil císař Rudolf II. hřebčínu statut císařského dvorního hřebčína.
Pohoří Králický Sněžník se rozprostírá mezi Jeseníky a Orlickými horami. Jeho vrchol se nachází v nadmořské výšce 1424 m. Vrch Klepý – další z vrcholů pohoří – tvoří hlavní Evropské rozvodí, voda je odtud odváděna do Černého, Severního nebo Baltského moře. Na polské straně hranice stojí turistická chata Švýcárna z roku 1871. V letech 1899 – 1973 stála na vrcholu rozhledna. Ve výšce 1350 m. n. m. je zde také studánka, ze které pramení řeka Morava.
První písemná zmínka o místních dolech pochází z roku 1367, o městě pak až z roku 1568. V roce 1577 jej koupil Zdeněk z Valdštejna. Po jeho smrti v roce 1585 panství zdědila manželka Anna z Redernu a v roce 1588 zase její druhý manžel Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Ten zemřel v roce 1605 a majitelkou se stala jeho druhá žena Eva z Valdštejna. V roce 1628 panství koupili Pappenheimové. V roce 1650 Králíky vyženil Michal Ferdinand z Althanu a tomuto rodu pak panství patřilo až do roku 1945.
Hrad byl založen pravděpodobně ve 2. pol. 14. stol., ale historie je jasnější teprve od roku 1421, kdy byl obsazen husitským hejtmanem Divišem Bořkem z Miletínka. Ten jej v roce 1423 přestavěl. V roce 1464 získal hrad král Jiří z Poděbrad a v roce 1471 Jindřich starší z Minsterberka. V roce 1491 se stal majitelem Vilém z Pernštejna a Pernštejnové zde vládli až doku 1560, kdy Jaroslav z Pernštejna prodal zadlužené panství královské komoře. V roce 1645 hrad dobylo a vypálilo švédské vojsko a ten začal rychle chátrat.
První písemná zmínka pochází z roku 1285. V roce 1304 postoupil Václav II. město Zbraslavskému klášteru, v roce 1358 jej získalo litomyšlské biskupství, založené v roce 1344. V letech 1425 – 1429 zde vládli husitští hejtmané Jeník z Medanic a Jan Městecký z Opočna, poté Jan Kromějšín. V roce 1432 získali panství Kostkové z Postupic, v roce 1507 přešlo sňatkem na Pernštejny, kteří Lanškroun v letech 1548 – 1561 zastavili Boskovickým. V roce 1588 se majitelem stal Adam Felix Hrzán z Harasova a v roce je 1622 panství od Hrzánů koupili Lichtenštejnové.
První písemná zmínka o osadě je z roku 1264. Ve 14. stol. patřila k vodní tvrzi Blatník, která byla v držení Bernarda z Cimburka. V roce 1377 koupil Bohdaneč opatovický klášter, po jeho vypálení pak panství získal v roce 1421 Diviš Bořek z Miletínka. V roce 1465 se stal majitelem Jiří z Poděbrad a v roce 1491 pak Vilém z Pernštejna, za jehož panování přišel největší rozkvět. V roce 1560 koupila celý majetek královská komora. V roce 1896 založil v Bohdanči dr. Jan Veselý slatinné lázně.
Město Letohrad, až do roku 1950 Kyšperk, vzniklo kolem hradu Geiersbergu v 15. stol. a první písemná zmínka o něm je z roku 1513. Hrad je zmiňován již v roce 1308, v roce 1419 však naposledy. Od konce 14. stol. zde vládli Žampachové z Potštejna, v roce 1554 postavili dřevěnou tvrz. V letech 1574 – 1601 vlastnili panství Valdštejnové. Významnými majiteli byli dále Vitanovští z Vlčkovic, kteří na místě tvrze vystavěli v letech 1680 – 1685 barokní zámek. Později panství ještě patřilo Kolowratům, Harrachům, Bredům, hrabatům Marcolini a hrabatům ze Stubenbergu.
Hrad založil v roce 1250 Smil ze Žitavy, později z Lichtenburka. V roce 1333 získal panství Jan Lucemburský. V roce 1394 se stal zástavním majitelem Štěpán z Opočna a po něm nakrátko Ješek z Trojovic. V roce 1410 král hrad vykoupil. Za husitských válek seděli na Lichnici Hynek Krušina z Lichtenburka, Jan Městecký z Opočna a Jan Hertvík z Rušínova. V roce 1458 byl hrad opět vyplacen. V roce 1470 se jej zmocnil Vít ze Rzavého. V roce 1473 pak hrad získali páni z Rožmitálu a v roce 1478 jej koupili Trčkové z Lípy. V roce 1555 panství koupili Robmhápové ze Suché a v roce 1747 hrabata z Caretto – Millesimo.
První písemná zmínka pochází z roku 1304, kdy Václav II. vyměnil Litice s Půtou z Potštejna za jiné panství. Na čas měli v zástavě hrad páni z Lipé a páni z Lichtenburka. Na poč. 70. let 14. stol. panství získali páni z Kunštátu a Poděbrad, v roce 1495 jej pak prodali Pernštejnům. V roce 1556 se majitelem stal Arnošt, falckrabě rýnský a hrabě kladský a o rok později Václav Okrouhlický starší z Kněnic. V roce 1562 jej koupili Bubnové, později s predikátem z Litic. Posledními majiteli byli od roku 1815 Parishové.
První písemná zmínka pochází z roku 981 z Kosmovy kroniky. V roce 1145 zde byl založen premonstrátský klášter a v roce 1344 biskupství. Již v roce 1295 byla Litomyšl povýšena na město. V letech 1421 a 1425 bylo město značně poškozeno husity. V roce 1432 se majiteli panství stali Kostkové z Postupic, v roce 1547 však byla Bohuši III. Kostkovi z Postupic zkonfiskována část majetku včetně Litomyšle. V roce 1567 se majiteli panství stali Pernštejnové, v roce 1649 jej pak prodali Trautmannsdorfům. Od roku 1758 zde vládli Valdštejnové – Vartenberkové a posledními majiteli byli od roku 1855 Thurn – Taxisové.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1349, Luže vždy náležela k panství hradu Košumberka. V letech 1372 – 1564 byl hrad rezidenčním sídlem pánů z Chlumu a Košumberka. Tomuto rodu (od koce 15. stol. psanému Slavatové z Chlumu a Košumberka) patřilo panství až do roku 1684, kdy je poslední Slavatovna Marie Maxmiliána Eva Terezie Hieserlová odkázala jezutské koleji v Hradci Králové. Řád byl v roce 1773 zrušen a jeho majetek byl vložen do církevního fondu. Posledními majiteli košumberského panství byli od roku 1826 Thurn – Taxisové.
První písemná zmínka pochází z roku 1270, město však bylo založeno kolem roku 1257 Borešem z Rýzmberka. V roce 1315 získal panství jako odúmrť Jan Lucemburský a zastavil je Janu Železnému z Lipé. V roce 1408 získali Třebovou páni z Kunštátu a v roce 1465 ji koupil markrabě Jan Jindřich. Dále panství patřilo pánům z Postupic a od roku 1485 pánům z Boskovic. V roce 1589 panství zdědil Ladislav Velen ze Žerotína a v roce 1628 jako pobělohorskou konfiskaci Lichtenštejnové.
První zmínka o obci pochází z roku 1293, před rokem 1470 zde vybudoval rod Kostků z Postupic hrad. Ten byl v roce 1645 vypálen Švédy. V 17. stol. byla majiteli hrabata Trautsohnové, v roce 1750 koupil panství Jan Ludvík Harbuval z Chamaré. Jeho syn, Jan Antonín, zde vybudoval v letech 1747 - 1777 rokokový zámek. V roce 1851 panství přešlo sňatkem na Dobřenské z Dobřenic. Počátkem 20. stol. se majiteli stali Bartoňové z Dobenína, od nichž restituovaný zámek koupili v roce 1997 manželé Kučerovi.
Nový Zámek u Lanškrouna
První písemná zmínka pochází z roku 1295. Na počátku 14. stol. patřily Pardubice Půtovi z Dubé, od roku 1325 pak Arnoštovi z Hostýně, zakladateli rodu pánů z Pardubic a otci Arnošta z Pardubic, prvního pražského arcibiskupa. Kolem roku 1340 byly Pardubice povýšeny na město. V roce 1390 získal část panství Hanuš z Milheimu a na počátku husitských válek Viktorín Boček z Kunštátu. Od roku 1491 byly Pardubice v majetku Pernštejnů, kteří přestavěli obranný vodní hrad na zámek. V roce 1560 prodali zadlužené panství královské komoře.
Město bylo založeno 27. září 1265 Přemyslem Otakarem II. na obchodní stezce mezi Prahou a Moravou a jeho založením byl pověřen Konrád z Lewendorfu. V roce 1307 byla Polička prohlášena za věnné město českých královen. V letech 1523 a 1613 postihly město ničivé požáry a v letech 1547 a 1620 mu byly za odboj proti Ferdinandovi I, respektive Ferdinandovi II. uloženy vysoké pokuty, konfiskován majetek a odňata městská privilegia. 13. února 1968 byl v domě č.p. 16 objeven zazděný majetek Matyáše Viktorina z pol. 17. stol. v množství 12.280 mincí.
První zmínka pochází již z roku 1086, kdy král Vratislav I. daroval osadu benediktinskému klášteru v Opatovicích. V roce 1261 povýšil Přemysl Otakar II. Přelouč na město. V roce 1421 bylo husitům stranící město dobyto a zničeno vojsky Jana Městeckého z Opočna. Od roku 1518 patřila Přelouč k pardubickému panství, v roce 1580 jí byla Rudolfem II. potvrzena privilegia královského komorního města. Za třicetileté války byla Přelouč opět značně poničena, její význam upadl a po další dvě století byla jen provinčním zemědělským městečkem..
Seč
První písemná zmínka pochází z roku 1318, kdy zde sídlil vladyka ze Seče. V roce 1449 získal obec Mikuláš Trčka ml. z Lípy a v roce 1556 Robmhapové ze Suché. V roce 1583 pak panství koupil Albrecht Brychnar z Brukštejna a v roce 1596 Karel Záruba z Hustířan a na Radimi. Ten jej před odchodem do exilu v roce 1620 prodal Františku de Couriers. V roce 1701 se stal novým majitelem František Josef Schönfeld a v roce 1737 jej vyženil Jan Adam Auersperg. Dnes je Seč známa zejména přehradní hrází na řece Chrudimce s délkou hráze 165 m, objemem přes 22 milionů m3 a plochou 220 ha.
První písemná zmínka pochází z roku 1294, kdy byl majitelem zdejší tvrze František ze Slatiňan. Poté se v držení střídaly méně významné vladycké rody až v roce 1575 panství koupil pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka a vybudoval zde renesanční zámek. V roce 1595 koupili Slatiňany Karlíkové z Nežetic a v roce 1623 jako pobělohorskou konfiskaci Berkové z Dubé. Dalšími majiteli byli Bubnové z Litic, páni z Voděrad, páni ze Sandbergu, hrabata ze Schönfeldu a od roku 1773 knížata z Auerspergu. Posledními majiteli byli v letech 1942-1945 Trauttmansdorffové.
První písemná zmínka pochází z roku 1325, kdy město daroval loupeživý rytíř Jan Wüstehube cisterciáckému klášteru v Kamenci. V roce 1448 získali panství páni ze Zvole a v roce 1582 páni z Vrbna. V roce 1615 se majiteli stali Petřvaldští z Petřvaldu. Janu Petřvaldskému byl však za účast na stavovském povstání zkonfiskován majetek a v roce 1624 tak panství koupil kníže Karel z Lichtenštejna. Lichtenštejnům pak město patřilo až do roku 1848.
Základní kámen chaty na Suchém vrchu u Králík ve výšce 975 m.n.m. byl položen v roce 1926 a chata byla otevřena 6. června 1927. 26. května 1932 byla otevřena 33 m vysoká vodárenská věž, která současně slouží jako rozhledna. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 22 m vede 130 schodů.
Osada Svitavy byla založena kolem poloviny 12. století premonstráty z Litomyšle. V polovině století třináctého přišli do okolních lesů na popud olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku němečtí osadníci a olomoucké biskupství si brzy začalo dělat nárok i na osadu. V roce 1256 byl spor mezi biskupstvím a litomyšlským klášterním panstvím urovnán ve prospěch biskupství. Město odolalo i opakovaným obléháním husitů, významně však upadlo během třicetileté války. V roce 1781 zde shořelo 259 domů a 35 stodol.
Hrad dal postavit v polovině 13. stol. Přemysl Otakar II., první písemná zmínka je však z roku 1287, kdy se zde po sňatku s Kunhutou, vdovou po králi, natrvalo usadil Záviš z Falkenštejna. Po jeho popravě v roce 1290 se hrad stal opět zeměpanským, v roce 1421 byl zastaven pánům z Boskovic. Ti jej získali v roce 1435 do trvalého držení. V roce 1512 získali panství Trčkové z Lípy a po nich Žehušičtí z Nestajova. Dalšími majiteli byli Zárubové z Hustířan a hrabata ze Salmu. V 19. stol. měl hrad ještě několik majitelů z řad měšťanů, statkářů a podnikatelů, v roce 1910 jej koupilo od Antonína Haasche město Polička.
První písemná zmínka pochází z roku 1065. V roce 1267 daroval Boreš z Rýzmburka půl vsi klášteru Koruna Panny Marie u Krasíkova, ve druhé polovině byla vybudována tvrz. V letech 1298 – 1418 patřilo panství Šternberkům a poté pánům z Rýzmburka. V roce 1453 získali ves Tunklové z Brníčka a v roce 1480 Jan Dalčický z Dalčic. V roce 1490 se stal spolumajitelem jeho zeť Aleš Krčma z Koněpas. V roce 1517 panství získali páni z Boskovic, v roce 1600 pak Tatenici koupil Ladislav Velen ze Žerotína a v roce 1606 zde vybudoval lovecký zámek. Po konfiskaci jeho majetku se v roce 1622 stali majiteli Lichtenštejnové.
První písemná zmínka pochází z roku 1564, kdy panství patřilo Robmhápům ze Suché. Ti sídlili na nedalekém hradě Lichnici, v roce 1610 však přesídlili do Třemošnice, kde vystavěli tvrz. Na jejím místě později vybudovali renesanční zámeček. V roce 1747 město koupil Jan Václav Caretto – Millesimo a v roce 1750 zahájil přestavbu zámečku na barokní zámek. Stavba však nikdy nebyla dokončena a jeho syn Jan Josef Caretto – Millesimo panství věnoval nadaci pro zchudlé šlechtice.
Vápenka byla postavena v roce 1880. V letech 1891 -1892 ji nový majitel David Berl přestavěl a o rok později nechal přistavět ještě novou menší vápenku. Vápenec se do ní dopravoval pětikilometrovou nákladní lanovkou z Prachovic. Provoz byl ukončen v roce 1960 a objekty začaly chátrat. V roce 2004 byla vápenka prohlášena kulturní památkou ČR a v roce 2010 byla po rekonstrukci otevřena veřejnosti. Nalézá se v ní expozice historie železnohorského vápenictví.
První písemná zmínka pochází z roku 1285. V roce 1292 postoupil Václav II. Ústí Zbraslavskému klášteru, v roce 1358 jej získalo litomyšlské biskupství, založené v roce 1344. V roce 1432 získali panství Kostkové z Postupic. V roce 1505 zemřel Jan Kostka z Postupic bez mužských dědiců a jeho dcery se vdaly za syny Viléma z Pernštejna. V roce 1588 panství koupil Adam Felix Hrzán z Harasova a v roce jej 1622 je od Hrzánů koupili Lichtenštejnové.
Město bylo založeno v roce 1262 králem Přemyslem Otakarem II. a již v roce 1265 bylo opevněno. V roce 1307 se stalo věnným městem českých královen, první držitelkou byla Eliška Rejčka. Z roku 1349 pochází první zmínka o děkanském chrámu sv. Vavřince, který byl ale pravděpodobně postaven již koncem 13. stol. V roce 1421 bylo město dobyto husitskými vojsky. Čtvercové náměstí, největší v České republice, zdobí morový sloup od Stůny z Klatov z roku 1715 a barokní průčelí radnice z roku 1536.
Žamberk
Město bylo založeno v 2. polovině 13. století, první písemná zmínka pochází z roku 1332. Kolem roku 1350 došlo k jeho rozdělení mezi panství litické a žampašské. Litické panství patřilo pánům z Kunštátu a Poděbrad a od roku 1495 Pernštejnům. V roce 1555 je koupil Arnošt, vévoda Bavorský z rodu Wittelsbachů, v roce 1557 Václav Okrouhlický st. z Kněnic a v roce 1563 Mikuláš z Bubna. Žampašskou část vlastnil v letech 1355–1367 Karel IV., poté Žampachové z Potštejna. Od roku 1575 patřilo celé sjednocené žampašské panství Bubnům. V roce 1809 se stal majitelem hrabě Verian Alfréd Windischgrätz a v roce 1815 Parishové.
