První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1492, kdy panství vlastnili Valdštejnové. Ti toto panství rozdělili na dvě části – panství jilemnické a štěpanické, později branské. Jilemnické panství se vsí Jablonec připadlo Hynkovi z Valdštejna. Od roku 1522 byli majiteli Jilemničtí z Újezdce a Kunic, od roku 1577 Křinečtí z Ronova a od roku 1637 Harantové z Polžic a Bezdružic. V roce 1701 odkoupil majetky Harantů vlastník branského panství Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach a došlo tak k opětovnému spojení obou částí.
První písemná zmínka o osadě je z roku 1356, v roce 1469 byla však vypálena a zanikla. Obnovena byla až za Vartenberků ve 30. a 40. letech 16. stol., kdy se sem stěhovali převážně němečtí skláři. V roce 1643 byl Jablonec vypálen podruhé. Po panování Albrechta z Valdštejna získala panství hrabata Des Foursové a Jablonec začal díky sklářské výrobě vzkvétat. V roce 1866 ho František Josef I. povýšil na město.
První písemná zmínka pochází z roku 1304. Václav II. daroval Jablonné Záviši z Falkenštejna, dále je vlastnil Zbraslavský klášter a od roku 1358 litomyšlské biskupství, založené v roce 1344. V roce 1453 získali jablonské panství Kostkové z Postupic a připojili je k panství lanšperskému. V roce 1507 přešlo sňatkem na Pernštejny. V letech 1544 – 1563 byli majiteli Bohdanečtí z Hodkova, poté opět Pernštejnové. V roce 1588 se majitelem stal Adam Felix Hrzán z Harasova a v roce 1622 panství od Hrzánů koupili Lichtenštejnové.
První písemná zmínka o městě je z roku 1241, kdy patřilo Markvarticovi Havlovi, později psanému z Lemberka. Po založení hradu Lemberka zakládá v roce 1250 s manželkou Zdislavou také dominikánský klášter. Dalšími majiteli panství byli páni z Dubé, Vartenberkové a opět Berkové z Dubé. V roce 1699 zahájil hrabě František Antonín Berka stavbu klášterního chrámu sv. Vavřince, která však byla dokončena až po jeho smrti.
První písemná zmínka pochází z roku 1435, o dvanáct let později byl Jablunkov zcela zničen Uhry. Ves, která patřila těšínským knížatům, byla postupně obnovena kus proti proudu Olše při soutoku s Lomnou. V roce 1523 je zmiňován Starý a Nový Jablunkov. V roce 1560 udělil těšínský kníže Václav II. Jablunkovu výrazná městská práva. V roce 1653 skončilo úmrtím kněžny Alžběty dědičné léno těšínské větve Piastovců a celé území včetně Jablunkova připadlo rakouským Habsburkům, tedy českým králům.
Město bylo založeno v roce 1516 Štěpánem Šlikem, v roce 1520 bylo povýšeno na svobodné a královské. Bohatá naleziště stříbra umožnila již v roce 1524 těžbu v 613 dolech a štolách, v roce 1533 měl Jáchymov neuvěřitelných 18.000 obyvatel. V roce 1716 zde byla císařským dekretem zřízena báňská škola. Objev radioaktivity jáchymovských důlních vod umožnil v roce 1906 založení prvních radioaktivních lázní na světě.
Janovice u Rýmařova
Teplý pramen byl objeven v 11. stol, první písemná zmínka pochází z roku 1300. Ve 14. stol. využívali termální pramen pro svou potřebu páni ze Silbesteinu, v roce 1485 byla u pramene vybudována první ubytovna. Po vymření tohoto rodu v roce 1621 získal zkonfiskované panství Vlčice i s Janskými Lázněmi Albrecht z Valdštejna. V roce 1675 se stali majiteli Schwarzenbergové a nastartovali zde rozvoj lázeňství. V roce 1788 panství směnili s církevním fondem za majetky v jižních Čechách. Dalšími majiteli byli František Theer z Hostinného, Hugo Wihard z Libavy a továrník Steffan. V roce 1902 koupila lázně obec.
Hrad leží v lednicko – valtickém areálu a byl vybudován jako pseudogotická napodobenina hradní zříceniny. Sloužil jako lovecký zámeček. Projektu se ujal pro Aloise I. Josefa knížete z Lichtenštejna architekt Joseph Hardtmuth a stavba začala v roce 1801. Když pak v roce 1805 Alois I. Josef zemřel, stavbu dokončil jeho mladší bratr Jan I. Josef. Janův Hrad byl dokončen v roce 1807 a Lichtenštejnům patřil až do roku 1945.
Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1126, kdy je zde zmiňován hrad. V roce 1298 se stala Jaroměř královským městem a od roku 1307 věnným městem českých královen. V roce 1421 byla dobyta husitskými vojsky, kterým se podrobila, v roce 1436 se však opět poddala králi Zikmundovi. V letech 1780 – 1787 nechala císařovna Marie Terezie v sousedství Jaroměře vybudovat pevnost Ples. Toto pevnostní město bylo v roce 1791 povýšeno na královské svobodné město a v roce 1793 přejmenováno na Josefov.
První písemná zmínka je z roku 1325, kdy byli majiteli Lichtenburkové. V roce 1498 získal Jaroměřice jako léno Václav z Ludanic a v roce 1522 koupil panství Jan z Pernštejna. V roce 1534 se majiteli stali Meziříčští z Lomnice a v roce 1613 Jiří Rechenberk ze Želetic. V roce 1623 kupují Jaroměřice jako konfiskát Questenberkové. V roce 1752 panství získali Kounicové a v roce 1897 jej zdědil Rudolf Kristián z Vrbna a Bruntálu. Původní tvrz byla koncem 16. stol. přestavěna na renesanční zámek a ten pak byl barokně přestavěn poč. 18. stol.
První písemná zmínka pochází z roku 1249, kdy je zmiňován Boček z Jaroslavic. V roce 1255 je zmiňována tvrz. Od roku 1316 byli majiteli páni z Lipé. V letech 1447 – 1466 patřily Jaroslavice Achaciovi Finkenheymerovi a poté Eytzingerům z Eytzingu. V 16. století zde vládli páni z Bačkovic, páni z Kunštátu, Krajířové z Krajku a od roku 1564 hrabě Scipio z Arca. V roce 1609 panství koupili Althanové a v roce 1790 hrabě Meraviglia – Crivelli. Od roku 1835 drželi Jaroslavice Hompesch – Bollheimové a posledními majiteli zámku byla od roku 1919 říšská hrabata von Spee.
První pokus o stavbu rozhledny na 1066 m vysokém Javorníku Karlem Klostermannem v roce 1914 znemožnila světová válka. Dílo se podařilo realizovat teprve v roce 1938, kdy zde vyrostla podle návrhu arch. Karla Houry 24 m vysoká čtverhranná věž. Za války německá armáda rozhlednu zabrala jako protileteckou pozorovatelnu. V roce 2003 byla kvůli okolním stromům navýšena na 39,5 m. Na osmibokou vyhlídkovou plošinu je třeba zdolat 197 schodů.
Kamenná rozhledna na 774 m vysoké Jedlové hoře byla postavena v roce 1891 horským spolkem Gebirgsverein a je vysoká 23 m. Krátce na to zde nechal kníže Ferdinand Kinský pro potřeby turistů vybudovat restauraci. Po druhé světové válce oba objekty chátraly a teprve v roce 1992 bylo přistoupeno k rekonstrukci. Ta byla dokončena o rok později.
První zmínka o královském městě pochází z roku 1226, v roce 1295 zde byl připomínán hrad. Od roku 1331 byla Jemnice zastavována Lichtenburkům, koncem 15. stol. Václavovi z Ludanic a dále Archlebovi z Boskovic a Janovi z Pernštejna. V roce 1530 město koupili Meziříčští z Lomnice, za kterých byl hrad přestavěn na renesanční zámek. V roce 1616 panství koupil Jindřich Zahrádecký ze Zahrádek a v roce 1627 Jankovští z Vlašimi. Ti vlastnili Jemnici až do roku 1755, kdy ji koupil hrabě Daun. Dalšími majiteli byli ještě Stadionové, hraběnka Trauttmansdorfová a od roku 1841 Pallaviciniové.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1267, v roce 1284 zde také již stála vodní tvrz, patřící vratislavskému biskupovi. V roce 1295 je připomínáno městské fojtství. Od roku 1378 je drželi Mušínové, od roku 1463 pak Hynčík ze Šilperka. Jeseník byl biskupstvím dále jako léno udělen v roce 1478 Urbanu Stošovi, v roce 1481 Baltazaru a Melicharu z Močilnice, v roce 1492 Pavlu Otweinovi a v roce 1497 Linhartu Vogelovi. V letech 1506 – 1547 byli lenními pány Fuggerové z Augšpurku, poté panství odkoupil zpět vratislavský biskup Baltazar z Promnic.
Jeskyně Balcarka Jeskyně Balcarka leží v severní části Moravského krasu, v úseku Suchého žlebu u Ostrova u Macochy v přírodní rezervaci Balcarova skála-Vintoky. Krápníková výzdoba této jeskyně je patrně nejbohatší v celém Moravském krasu a je také místem mnoha archeologických a paleontologických nálezů. Již zhruba před 15.000 lety zde pobývala početná komunita lovců sobů a koní. Jeskyni tvoří ve dvou podlažích labyrint chodeb a dómů (zejména Dóm zkázy a Fochův dóm). Jednotlivé části byly propojeny v roce 1948.
Jeskyně Výpustek Labyrint chodeb a dómů této jeskyně byl vytvořen ponorovou činností Křtinského potoka. Jeskyně byla navštěvována již v 17. století, v 19. století ji zkoumal mimo jiné i starohrabě Hugo František Salm-Reifferscheidt. Počátkem 20. století byla poznamenána těžbou fosfátových hlín. V roce 1938 zřídila v jeskyni Československá armáda muniční sklad. Bylo odstřeleno množství skalních překážek a nejinak tomu bylo i za 2. světové války, kdy zde měla německá armáda továrnu na výrobu leteckých motorů. Později zde byl také protiatomový kryt. Pro veřejnost byla otevřena v roce 2008.
První chatu, ve které bylo možno nejen se občerstvit, ale i přespat, postavili na vrcholu 1012 m vysokého Ještědu manželé Haslerovi v roce 1850. V roce 1868 byla postavena chata nová, v roce 1885 také terasa pro 200 lidí. Pětimetrová rozhledna z roku 1876 byla v roce 1889 nahrazena osmimetrovou. V roce 1906 byl postaven nový horský hotel a 23 m vysoká rozhledna. Současný hotel a vysílač ve tvaru rotačního hyperboloidu byl postaven v roce 1973.
První písemná zmínka pochází z roku 1352. V roce 1406 koupili Jetřichovice od Michaloviců Berkové z Dubé a v roce 1428 kamenické panství získali Vartenberkové. V roce 1511 se majitelem stal Mikuláš Trčka z Lípy, ale již v roce 1515 je prodal pánům ze Salhausenu. Kolem roku 1536 získali panství sňatkem Anny ze Salhausenu a Prokopa z Vartenberka opět Vartenberkové. V roce 1614 koupili tento zadlužený majetek Vchynští z Vchynic a Tetova. Tento rod, později psán jako Kinští, vlastnil zboží jako panství až do zrušení vrchnostenské správy v roce 1848 a dále jako velkostatek až do roku 1945.
První písemná zmínka pochází z roku 1249. Královské město bylo často zastavováno - např. pánům z Lipnice, z Lipé, z Kunštátu či ze Zvole. V roce 1499 je pak získali do dědičného držení Haugvicové z Biskupic. V roce 1539 město koupil Erazim z Bobolusk, v roce 1540 Petr Šedík z Kunčiny a o rok později je zdědili Lhotští z Ptení. V roce 1550 zboží koupil Václav Chroustecký z Malovar a v roce 1557 Podstatští z Prusinovic. V letech 1580 - 1722 byli majiteli Žalkovští z Žalkovic, poté Salm - Neuburkové a od roku 1784 Herberštejnové.
První písemná zmínka pochází z roku 1289, kdy byl majitelem Boček z Kunštátu. V roce 1645 získal Jevišovice Ludvík Raduit de Souches a v roce 1736 se majiteli panství stali Ugartové. Tento rod zde vládl 161 let, v roce 1898 panství koupil vídeňský bankéř Robert Biederman. V roce 1916 je pak získal průmyslník Vilém Offenheim a v roce 1932 se stal posledním majitelem hrabě Eduard Larisch – Mönnich.
První písemné zmínky o Jezeří jsou z let 1363 – 1365, kdy je vlastnili páni ze Rvenic. V roce 1406 koupil hrad Petr z Perče, později Albrecht starší z Kolowrat a po něm jej získal Jan Smolík ze Slavic. Dalším majitelem byl od roku 1450 rytíř Kunz z Kaufunku a po něm opět Smolíkové. V roce 1513 hrad zdědili Hochhauserové, kteří zde vystavěli renesanční zámek. V roce 1622 získal panství jako pobělohorskou konfiskaci kníže Karel z Lichtenštejna, od roku 1623 bylo v držení Lobkowiczů.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1293, v roce 1337 koupili původně královské město Vartenberkové. V roce 1438 se majiteli stali Beneš a Hašek z Valdštejna a v roce 1452 Jiří z Poděbrad. V roce 1487 koupil panství od Samuela z Hrádku Mikuláš Trčka z Lípy a v roce 1607 Smiřičtí. Jako pobělohorskou konfiskaci získal panství Albrecht z Valdštejna a po jeho zavraždění v roce 1634 pak Tiefenbachové. V roce 1656 zdědil Jičín Jan Norbert ze Šternberka, od roku 1710 patřil Trauttmannsdorfům.
První zmínka o osadě Jihlava pochází z roku 1233. Ve čtyřicátých letech 13. stol. zde založil Václav I. horní město a již v roce 1249 je zmiňována ražba mincí. Město bylo pravděpodobně v roce 1270 nově opevněno. Po požáru v roce 1523 bylo město obnoveno v renesančním stylu. Během třicetileté války byla většina domů pobořena a dalších sto let trvala obnova v barokním duchu. Po úpadku hornictví město prosperovalo díky soukenictví. V 18. stol. bylo odstraněno opevnění a počátkem 19. stol. byly zbořeny také městské brány.
Město vzniklo na počátku 14. stol. na panství pánů z Valdštejna, kteří si však v roce 1492 město i panství rozdělili, což zbrzdilo jeho rozvoj. V 2. pol. 16. stol. postavili v Jilemnici Křinečtí z Ronova renesanční zámek. V roce 1634 město vypálili Švédové. Rozkvět nastal po roce 1701, kdy město i panství získali Harrachové. Dařilo se zejména sklářství a plátenictví. V roce 1892 přivezl hrabě Jan Harrach pro své lesní dělníky první lyže a již v roce 1894 zde byl založen Český krkonošský spolek Ski.
První písemná zmínka pochází z roku 1045. Již staří Keltové zde rýžovali zlato, ve 13. stol. pak začalo masivní dolování, které zažilo největší rozkvět za vlády Lucemburků. Kolem dolů vznikla postupně osada, která byla v roce 1348 povýšena Karlem IV. na královské horní město. V roce 1422 nechal Jan Žižka doly zatopit, obnovená těžba však s většími či menšími úspěchy pokračovala až do roku 1968. V horní části náměstí se nachází radnice z roku 1724 a ve spodní budova bývalé mincovny a sídla horního úřadu z roku 1356, kterou v roce 1590 zakoupil alchymista Edward Kelly.
První písemná zmínka o městě je z roku 1220, od počátku patřilo do majetku pánů z Hradce, jejichž sídlem se stal rozsáhlý panský hrad. Roku 1453 vymírá hradecká větev a po desetiletém poručnictví Zdeňka ze Šternberka se vlády ujímá větev telčská. Ta vymírá roku 1604 a panství dědí Slavatové. V roce 1693 vymírá i slavatovský rod. Posledními majiteli byli až do roku 1945 Černínové.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1539, kdy došlo k hraničnímu územnímu sporu mezi Smiřickými, majiteli navarovského panství a Bibrštejny, majiteli panství frýdlantského. Soudní verdikt z roku 1542 přiřkl osadu Smiřickým. Spory však neskončily a teprve v roce 1591 došlo k dohodě, když se Smiřičtí za odstupné vzdali sporného území ve prospěch tehdejších majitelů frýdlantského panství, Redernů. Po Bílé hoře panství koupil Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti v roce 1634 Matyáš hrabě Gallas. Dalšími majiteli pak byli Clam – Gallasové, za kterých zde byla roce 1828 postavena první sklářská huť.
Pevnost Josefov byla budována v letech 1780 – 1791, pevnostní kostel Nanebevstoupení Páně však byl postaven až v letech 1805 -1811 a novorenesanční radnice v letech 1884 – 1886. Pevnost byla vybudována na místě obce Starý Ples, kterou císařská komora vykoupila od knížete z Paaru. Na stavbě se vystřídalo 20.000 lidí a denně se zpracovalo 110.000 cihel z okolních cihelen. Celá stavba stála 10.551.141 zlatých a 33 a ¾ krejcaru. Ve své době byla pevnost nedobytná, ale smrtí výbojného pruského krále Fridricha II. v roce 1786 se natolik uklidnily poměry, že o ní nikdy ani nebylo bojováno.