Rozhledna na 890 m vysoké Biskupské kupě (Cukmantl) byla postavena v roce 1898 turistickým spolkem MSSGV. Stavitelem byl zednický mistr Werner z Janovic, dřevo dodal majitel pily pan Hoffman a kamenické práce provedl Wilhelm Förster ze Zlatých Hor. Rozhledna je vysoká 19 m, vede na ní 95 schodů a stojí na místě původní třináctimetrové dřevěné pyramidy z roku 1890, kterou v roce 1896 strhla vichřice. V tomto roce zde také byla zřízena první poštovna na Moravě.
Ves byla založena na přelomu 12. a 13. stol. Bludem z Bludova. V 1. pol. 14. stol. získali Bludov páni z Lipé a po nich markrabě Jan Jindřich. Počátkem 15. stol. měli panství v zástavním držení páni z Kunštátu, od roku 1436 Valdštejnové a konečně Tunklové z Brníčka. V roce 1496 koupili Bludov Žerotínové. V letech 1565 – 1573 držel panství olomoucký biskup Vilém Prusinovský z Víckova, po něm pak Jan z Boskovic. V roce 1613 koupili Bludov Odkolkové z Újezdce, kterým však byl zkonfiskován majetek. V roce 1624 panství koupili Lichtenštejn – Kastelkornové a v roce 1710 Žerotínové.
Prvním známým majitelem hradu byl v roce 1317 Buz z Bouzova. V roce 1340 jej koupili páni z Vildenberka a v roce 1380 moravský markrabě Jošt. V roce 1396 získali panství páni z Kunštátu. Od roku 1464 se zde vystřídali Zdeněk Kostka z Postupic, jeho syn Hrabiš, Jan ze Šelmberka a Boček Kuna z Kunštátu. V roce 1494 koupil panství Hanuš Haugvic z Biskupic a v roce 1546 Prokop Podstatský z Prusinovic. V roce 1617 koupil vyhořelý hrad Bedřich z Oppersdorfu a opravil jej. Od roku 1651 hrad opět měnil majitele a chátral. V roce 1696 prodal František z Hodic panství řádu německých rytířů, kteří hrad v letech 1896 - 1910 zrekonstruovali do dnešní podoby.
Městečko bylo založeno kolem roku 1282, poč. 14. stol. zde Jan z Wüstehube založil hrad Kolštejn. Krátce na to získala panství královská komora a v roce 1339 páni z Lipé. Koncem 14. stol. se majiteli stali Valdštejnové a ve 30. letech 15. stol. páni ze Zvole. V roce 1568 panství vyženil Jan Černčický z Kácova a od roku 1575 je vlastnili Žerotínové. Dalšími majiteli byli od roku 1581 páni z Vrbna a od roku 1614 rytíř Hanuš z Petřvaldu. Zkonfiskované panství pak v roce 1622 získali Lichtenštejnové.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1131, od roku 1305 patřila dominikánkám u sv. Kateřiny v Olomouci. Ve 14. stol. zde stála gotická vodní tvrz, kterou spoluvlastnili Lúček z Čech a páni z Kunštátu. Obě poloviny koupil Velislav z Meziboře a v roce 1416 tvrz prodal Jindřichovi z Kravař. Po pánech z Boskovic a Pernštejna koupil v roce 1550 panství Matyáš z Hartunkova. Od roku 1583 byli majiteli Pivcové z Hradčan, Haugvicové z Biskupic, Podstatští z Prusinovic, Sedlničtí z Choltic a Skrbenští z Hříště. V roce 1707 panství koupili Lichtenštejnové, po nich ještě Winklerové, Bertholdové, Grechtlerové a posledními majiteli byli od roku 1768 Silva-Taroucové.
Červenohorské sedlo se nachází ve výšce 1013 m.n.m. a je jedním z nejvýznamnějších turistických, lyžařských a rekreačních středisek oblasti Hrubého Jeseníku. Od roku 1853 zde stál zájezdní hostinec, který využívali zejména formani na cestě ze Šumperku do Jeseníku. V roce 1903 koupil hostinec Moravskoslezský sudetský horský spolek a brzy zde postavil další turistické chaty. V roce 1929 si zde pronajali starý cestářský domek i čeští turisté, kteří pak v roce 1935 postavili chatu Klubu českých turistů.
První písemná zmínka pochází z roku 1326, tvrz je doložena k roku 1368. Po pánech z Dřevohostic se zde jako majitelé vystřídali páni ze Šelmberka, Tovačovští z Cimburka, Kounicové a od roku 1480 Žerotínové. Za Karla staršího ze Žerotína byla v letech 1595 -1617 tvrz přestavěna na renesanční zámek. V roce 1620 koupil panství Jan Skrbenský z Hříště a po konfiskaci jeho majetku se stal majitelem Václav Eusebius z Lobkowicz. V letech 1646 -1649 držel panství Max hrabě z Valdštejna a po něm Kaldschmietové z Eiseberka. Od roku 1693 zde vládli Oppersdorfové, počátkem 19. století Jindřich hrabě Matuška a od roku 1839 Badenfeldové. Leonie z Badenfeldu, provdaná za Filipa Skrbenského z Hříště, pak zámek v roce 1897 prodala obci Dřevohostice.
První písemná zmínka pochází z roku 1325, kdy rytíř Jan Wüstehube postoupil ves, která patřila ke kolštejnskému panství, kameneckému klášteru ve Slezsku. Krátce nato získala panství královská komora a v roce 1339 páni z Lipé. Koncem 14. stol. se majiteli stali Valdštejnové a ve 30. letech 15. stol. páni ze Zvole. V roce 1568 panství vyženil Jan Černčický z Kácova a od roku 1575 je vlastnili Žerotínové. Dalšími majiteli byli od roku 1581 páni z Vrbna a od roku 1614 rytíř Hanuš z Petřvaldu. Zkonfiskované panství pak v roce 1622 získali Lichtenštejnové. V roce 1874 založil Josef Müllschitzky v Holbě u Hanušovic parní pivovar. V roce 1881 se stali většinovými majiteli Oberleithnerové a v roce 1906 vznikla spojením pivovarů v Třemešku, Šumperku a Hanušovicích akciová společnost Nordmährische Brauerei und Malzfabrik Aktien Gesellschaft in Mährisch Schönberg. V roce 1996 pak vznikl Pivovar Holba, a.s. Hanušovice.
Hrad založil v poslední čtvrtině 13. stol. Friduš z Linavy. Kolem roku 1320 získali panství páni z Kravař a v roce 1447 je koupil Vok ze Sovince. V roce 1467 se majiteli stali Kostkové z Postupic a v roce 1474 Pernštejnové. V roce 1554 panství koupil Půta z Ludanic. V roce 1580 získal Helfštýn sňatkem s Kateřinou z Ludanic Petr Vok z Rožmberka, ale již v roce 1592 jej prodal Bruntálským z Vrbna. V roce 1622 obdržel panství jako pobělohorskou konfiskaci od císaře Ferdinanda II. kardinál František z Ditrichštejna.
Město bylo založeno v roce 1276 premonstráty z kláštera Hradisko, osada zde však vznikla již koncem 12. stol. V roce 1427 město obsadili Tovačovští z Cimburka. V roce 1470 získal panství Albrecht Kostka z Postupic a v roce 1475 se majiteli stali Pernštejnové. V roce 1547 koupil Hranice Václav Haugvic z Biskupic a v roce 1553 Jan Kropáč z Nevědomí. Dalšími majiteli byli např. Žerotínové, páni z Kunovic, Žampachové z Potštejna a Václav Mol z Modřelic. Jeho zkonfiskovaný majetek získal v roce 1622 kardinál František Dietrichstein. Posledními majiteli byli v letech 1909-1945 Althanové.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1267, v roce 1284 zde také již stála vodní tvrz, patřící vratislavskému biskupovi. V roce 1295 je připomínáno městské fojtství. Od roku 1378 je drželi Mušínové, od roku 1463 pak Hynčík ze Šilperka. Jeseník byl biskupstvím dále jako léno udělen v roce 1478 Urbanu Stošovi, v roce 1481 Baltazaru a Melicharu z Močilnice, v roce 1492 Pavlu Otweinovi a v roce 1497 Linhartu Vogelovi. V letech 1506 – 1547 byli lenními pány Fuggerové z Augšpurku, poté panství odkoupil zpět vratislavský biskup Baltazar z Promnic.
Kojetín
Konice První písemná zmínka pochází z roku 1200. V roce 1289 vyměnil král Václav II. tento původně zeměpanský majetek s Adamem z Choliny za panství zábřežské. V roce 1379 se majiteli Konic stali páni z Holštejna a v roce 1386 páni z Cimburka. V letech 1434-1655 patřilo panství rytířům ze Švábenic. V roce 1655 získal toto značně zpustošené a zadlužené zboží Melichar Ledenický z Ledenic. Po rychlém vystřídání dalších sedmi vrchností se v roce 1699 stali majiteli premonstráti z kláštera Hradisko a v roce 1705 přestavěli zdejší tvrz na barokní zámek. Po zrušení kláštera v roce 1784 spravoval panství Náboženský fond. V letech 1825-1945 byla majitelem továrnická rodina Přízů.
Lázně Jeseník, založené Vincenzem Priessnitzem, byly první nejen v Rakousko - uherské monarchii, ale i ve světě. Priessnitz se narodil v rodině poměrně chudého chlupníka a již od dvanácti let se musel starat o rodinné hospodářství. Náhodou si všiml léčebných účinků místního pramene a když se díky němu sám uzdravil po těžkém úrazu, začal léčit i ostatní. V roce 1822 přestavěl rodný domek na první zděnou lázeňskou budovu. Oficiálně pak zdejší vodoléčebné lázně vznikly v roce 1837, kdy Priessnitz získal povolení od císařské komise.
První písemná zmínka pochází z roku 1238. Původně zeměpanský majetek získal mezi lety 1256-1266 Bohuš z Drahotuš. V roce 1325 se stali majiteli panství páni z Kravař. Za husitských válek stál Lipník na straně husitů, poté byl v letech 1447-1467 v majetku pánů ze Sovince a následně Kostků z Postupic. V roce 1475 panství koupil Vilém z Pernštejna. V roce 1553 se majiteli stali stali páni z Ludanic a v roce 1580 je vyženili Rožmberkové. Od roku 1593 vládli na lipnickém panství Bruntálští z Vrbna a v roce 1609 postavili v Lipníku renesanční zámek. V roce 1622 získal panství jako pobělohorský konfiskát kardinál František Dietrichštejn.
Litovel
První písemná zmínka o obci s původním názvem Vízmberk pochází z roku 1494. Zámek dal postavit v roce 1608 na místě původního dřevěného loveckého zámečku Přemyslav ze Žerotína. Po Bílé hoře mu bylo panství nejprve zkonfiskováno, ale díky mocným přímluvcům u dvora zase navráceno. V roce 1770 prodali Žerotínové vízmberské panství velehradskému klášteru. V roce 1833 je koupil Antonín Bedřich hrabě Mitrovský z Nemyšle a v roce 1844 železniční podnikatelé bratři Kleinové.
Propast, která vznikla zřícením stropu velké jeskyně, je hluboká více než 138 m. Její délka je 174 m a šířka 76 m. Dnem protéká říčka Punkva. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1663. Do propasti jako první sestoupil v roce 1723 mnich minoritského kláštera Lazar Schopper, první vědecká expedice byla podniknuta v roce 1856 MUDr. Jindřichem Wankelem. Macocha je součástí největšího jeskynního systému v České republice, měřícího téměř 35 km.
Hrad byl založen kolem pol. 13. stol. biskupem Brunem ze Schauenburku, první písemná zmínka pak pochází z roku 1266. Význam Mírova stoupl po roce 1320, kdy sem byla přesunuta správa rozsáhlých biskupských statků. Hrad byl často zastavován – např. Rájeckým z Mírova či pánům ze Zvole. V roce 1424 Mírov marně dobývali husité. V roce 1643 jej dobyla švédská vojska a poničila jej, v letech 1664 – 1684 pak proběhla barokní přestavba. V roce 1855 Mírov koupilo moravské místodržitelství a zřídilo zde státní věznici.
První písemná zmínka pochází z roku 1131, kdy byla Mohelnice majetkem metropolitní kapituly olomoucké. V roce 1275 byla povýšena na město a je zde uváděn menší hrádek. V roce 1424 město dobyla husitská vojska, vypálila je a pobila při tom na 700 lidí. V roce 1567 biskup Vilém Prusínovský z Víckova udělil městu právo pečetit červeným voskem, což znamenalo právo vynášet rozsudky trestu smrti.
První písemná zmínka pochází z roku 1141. V první třetině 13. stol se Náměšť stala zeměpanským majetkem, kolem roku 1241 se majiteli stali Švábenicové, od roku 1252 používající predikát z Náměště. Od roku 1366 byla Náměšť opět zeměpanským majetkem, v roce 1371 ji získal jako léno Půta z Holštejna. V roce 1521 byl majitelem Hynek ze Zvole a od roku 1536 páni z Vrbna. Dalšími majiteli byli od roku 1592 páni z Vrchlabí, od roku 1605 páni ze Zástřizl, od roku 1651 páni ze Sudic a od roku 1668 Cerboniové. V roce 1687 panství vydražila hrabata z Pruskova, v roce 1726 je koupili Harrachové a v roce 1777 Náměšť zdědili Kinští.
První zmínky o Olomouci pocházejí z roku 1017. Za vlády knížete Břetislava zde byl vybudován hrad. V roce 1063 bylo obnoveno biskupství a v roce 1078 byl založen klášter Hradisko. V roce 1201 vymřela rodová linie olomouckých knížat a vládcem se stal moravský markrabě. V polovině 13. stol. bylo město obehnáno hradbami. V roce 1306 byl v Olomouci při tažení do Polska zavražděn král Václav III. a na trůn nastoupili Lucemburkové. V roce 1566 přišli do města jezuité a jimi založené gymnázium bylo již v roce 1573 povýšeno na univerzitu. Po obsazení města Švédy v roce 1642 klesl počet obyvatel ze 30.000 na pouhé 2.000.
Hrad byl pravděpodobně vybudován poč. 2. pol. 13. stol., první písemná zmínka pak pochází z roku 1273, kdy byl majitelem Mikuláš I. Opavský. V roce 1322 panství koupili páni z Kravař a různé větve tohoto rodu je držely až do roku 1466. Poté je zdědila Johanka, jedna z dcer posledního mužského potomka Jiřího Strážnického z Kravař, provdaná za Heralta z Kunštátu. V roce 1496 získali panství Pernštejnové a v roce 1599 je koupili Lichtenštejnové, kteří zde v letech 1680 – 1688 vybudovali zámek.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1141. Původně zeměpanský majetek získali v roce 1359 páni ze Šelmberka. V roce 1390 se majiteli stali páni z Kravař a v roce 1495 Pernštejnové. V letech 1522 – 1529 za Jana z Pernšntejna zde byl vybudován zámek, který byl v letech 1568 – 1572 za Vratislava z Pernštejna renesančně přestavěn. V roce 1599 se Prostějov stal majetkem Lichtenštejnů.
První písemná zmínka o přerovském hradu pochází z roku 1141. V roce 1256 udělil Přemysl Otakar II. osadě městská práva. Od roku 1412 měl město v zástavě Milota z Tvorkova a od roku 1421 Mikuláš Perényi. Za husitských válek byl Přerov dvakrát obsazen husity. V letech 1457 – 1470 měli město v zástavě Tovačovští z Cimburka a v roce 1487 je získali dědičně Pernštejnové. V roce 1585 Přerov koupil Jan Manrique de Lara. V letech 1596 – 1688 zde vládli Žerotínové. Majitelé se pak rychle střídali, posledními byli od roku 1795 Magnisové.
V letech 1629 – 1633 nechal olomoucký obchodník s vínem Jan Andrýsek postavit na pozemku premonstrátského kláštera Hradisko kapli. Ta sice byla v roce 1645 vypálena Švédy, ale brzy byla obnovena. V letech 1669 – 1679 zde byl postaven nový chrám, světitelem byl olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna. V roce 1784 získal sice poutní chrám výsady „malé baziliky“, ale také byl zrušen klášter Hradisko. Na Svatém Kopečku byla zřízena samostatná farnost, v roce 1844 zde začali provádět duchovní správu strahovští premonstráti. 21. 5. 1995 byl poutní chrám povýšen papežem Janem Pavlem II. na baziliku minor.
Chata Jiřího na Šeráku byla vybudována v roce 1888 německým turistickým spolkem. Své jméno nese po vratislavském biskupovi Jiřím Koppovi, který věnoval na stavbu pozemek. V roce 1893 chata vyhořela, když ji podpálil Josef Bíner z Ramzové, ale již v následujícím roce byla obnovena. K dalšímu rozšíření a rekonstrukci došlo v roce 1926, kdy byla zvýšena kapacita na 100 lůžek. Za 2. světové války chata zpustla a po roce 1945 ji zrekonstruoval Klub českých turistů. V roce 1981 byla na vrchol postavena lanová dráha. Další rekonstrukce proběhla v roce 1987 a v letech 2006-2013. Chata stojí v nadmořské výšce 1351 m.
První písemná zmínka o hradě pochází z roku 1269, vystavět jej nechal Zdeslav z Chlumce a ze Šternberka. První zmínka o městě je z roku 1296. Počátkem 15. stol. patřilo panství pánům z Kravař, poté Kostkům z Postupic a v roce 1480 je vyženili páni z Dubé a Lipé. V roce 1565 Šternberk opět sňatkem získal kníže z Münsterberku, po vymření tohoto rodu panství v roce 1647 vyženili osobou Sylvia Nimroda vévodové Würtemberští. Po smrti Sylvia Nimroda bylo panství rozděleno na tři díly, v roce 1695 koupil dva díly kníže Jan Adam z Lichtenštejna. V roce 1700 dokoupil i díl třetí a Lichtenštejnům pak tyto majetky patřily až do roku 1945.
První písemná zmínka pochází z roku 1278, kdy město vlastnil Protiven ze Zábřehu. Dalšími majiteli byli nejméně od roku 1308 Šternberkové, panství však často zastavovali. V roce 1480 se stal majitelem Jan Dalčický z Dalčic, v roce 1490 pak spolumajitelem jeho zeť Aleš Krčma z Koněpas. V roce 1531 koupil panství Hynek Berka z Dubé a v roce 1569 Jan Černohorský z Boskovic. Dalšími majiteli byli Žalkovští z Žalkovic, od roku 1596 páni z Catharu a od roku 1602 Odkolkové z Újezdce. Těm byl však zkonfiskován majetek a Štíty v roce 1624 koupil kníže Karel z Lichtenštejna.
Město bylo založeno ve 13. stol. jako královské, první písemná zmínka pochází z roku 1281. V letech 1340 – 1352 měli panství v zástavě páni z Lipé, kteří zde pravděpodobně založili hrad, později pak např. páni z Cimburka či Žerotínové. Ti získali v roce 1507 Šumperk do dědičného držení. V roce 1562 se Šumperk z poddanství vykoupil a stal se královským komorním městem. V roce 1622 panství získali Lichtenštejnové, v roce 1669 město vyhořelo. V letech 1678 – 1692 zde proběhly čarodějnické procesy pod taktovkou inkvizitora Jindřicha Bobliga z Edelstadtu, kterým padlo za oběť celkem 56 lidí.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1203, tvrz je poprvé zmiňována v roce 1321, kdy byla majetkem krále Jana Lucemburského. V roce 1327 panství získal Bernart z Lipnice, který později přijal predikát z Cimburka. V roce 1502 vymřeli Tovačovští z Cimburka po meči a v následujícím roce se stali majiteli Tovačova Pernštejnové. V roce 1597 koupil panství Štěpán Illyesházy a v roce 1600 hrabata ze Salm-Neuburgu. Dalšími majiteli byli od roku 1715 Petřvaldští z Petřvaldu, od roku 1763 Khünburgové a konečně od roku1887 Gutmannové.
Město bylo založeno v roce 1213 moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem. Zakládací listina pak byla potvrzena v roce 1223 také králem Přemyslem Otakarem I. a jedná se o nejstarší městskou listinu v Čechách a na Moravě. Za účast na stavovském povstání byl Uničov v roce 1622 zbaven privilegií královského města a dán v léno Karlu z Lichtenštejna. V roce 1429 se měšťané proti rozsudku odvolali a po přezkoumání dosáhli v roce 1632 jeho zrušení. Královským městem pak byl Uničov až do roku 1850.
Hrad nechal postavit moravský markrabě a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1260. Panství měli až do roku 1276 v zástavě páni ze Švábenic. Od roku 1330 byli na dvacet let zástavními pány Úsova Šternberkové a od roku 1408 pak páni z Vlašimi. V roce 1513 získal panství do dědičného držení Ladislav z Boskovic. Po vymření tohoto rodu po meči v roce 1597 se majiteli Úsova stali Lichtenštejnové a vlastnili jej až do roku 1945.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1296, pravděpodobně ve 14. stol. zde vznikla vodní tvrz. V roce 1496 získali zeměpanský majetek nejprve do zástavy a v roce 1507 dědičně Žerotínové. V roce 1589 byla dokončena přestavba tvrze v honosný renesanční zámek. V letech 1678 – 1692 zasedal v tzv. soudním sále inkviziční tribunál pod vedením Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu a Cukmantlu, který poslal na hranici 56 lidí za čarodějnictví. V roce 1802 pak panství koupili Lichtenštejnové, kteří zámek vlastnili až do roku 1945.
První písemná zmínka pochází z roku 1254. Kolem roku 1350 se stali lenními pány příslušníci moravské větve pánů ze Šternberka, v roce 1392 se město vrátilo markraběti Joštovi. V letech 1397 – 1442 drželi Zábřeh páni z Kravař, poté Tunklové z Brníčka. V roce 1510 koupil zábřežské panství Mikuláš Trčka z Lípy, již o dva roky později je však vyměnil za panství svojanovské s Ladislavem z Boskovic. V roce 1589 Zábřeh zdědil Ladislav Velen ze Žerotína a v roce 1622 zkonfiskované panství získali Lichtenštejnové.
Osada patrně vznikla krátce po objevení ložisek zlata v roce 1220, první písemná zmínka však pochází až z roku 1263. O vládu se zde přeli vratislavští biskupové s markrabětem Vladislavem Jindřichem, před rokem 1280 se města i hradu Edelštejna nakrátko zmocnili loupeživí rytíři Ota a Oldřich z Linavy. Poté se často střídala ve spravování panství opavská knížata z rodu Přemyslovců s vratislavskými biskupy. Ti je nakonec v roce 1477 odkoupili od synů Jiřího z Poděbrad a Zlaté Hory se staly na několik století součástí Nisského knížectví.
Zdejší hrad Frýdberk postavil snad kolem roku 1300 rytíř Jan z Wüstehube. Před rokem 1340 jej získali loupeživí rytíři Haugvicové, kteří jej v roce 1358 pod nátlakem prodali vratislavskému biskupovi Přeclavovi z Pohořelé. V roce 1428 byl hrad poničen husity a opravy se dočkal až v roce 1582 za biskupa Martina Gerstmanna. V roce 1639 byl opět pobořen švédským vojskem a později sloužil jako pivovar. V roce 1805 věnoval biskup hrad městu a ten byl v letech 1809 – 1810 přestavěn na kostel sv. Josefa.
